Škola
Přijde paní učitelka po prázdninách do školy a vezme si stranou dívky a povídá : "Děvčata víte jaký je Pepíček sprosťák tak až zase začne mluvit sprostě zvedněte se a odejděte ze třídy".
Hodina začala, Pepíček přišel samozřejmě poslední a pozdě, a paní učitelka se
ptá "Tak děti co se stalo o prázdninách nového?"
Přihlásí se Anička a povídá:"
Na Jiráskově staví nový obchod" "výborně Aničko no kdo dál?"
Pepíček se neustále hlásí, ale paní učitelka ho nechce vyvolat když však vyvolá skoro celou třídu a nikdo krom něj se už nehlásí tak mu dá slovo
"Paní učitelko na náměstí vedle knihy stavěj novej bordel" jak to zaslechnou
dívenky tak se začervenají a začnou opouštět třídu, Pepíček na ně vyděšeně zírá a zařve
"Kam dete vy kurvy ...maj teprve základy!!!"
Paní učitelka povídá dětem: "Děti, dám vám hádanku.
Je to lesní zvíře, a když mu do názvu doplníte "d", vyjde vám část těla.
"Co to je?"
Když dlouho nikdo neodpovídal, prozradila: "No přeci laň. A po doplnění "d" máme dlaň!"
Na to Pepíček pošeptá sousedovi:
"Jsem hned věděl, že to kuna nebude."
Mladý adept právnického doktorátu dostane u zkoušek otázku:
"Co je to podvod?"
Podvod je, jestliže mě teď necháte propadnout."
"Jak to?", ptá se profesor.
"Protože paragraf 265 trestního zákoníku zní:
Kdo zneužije nevědomosti něčí aby jej poškodil, dopustí se podvodu..."
Rozhovor učitele a žáka: "Proč jsi přišel pozdě do školy?"
"Protože jsem vyšel pozdě z domu."
"A proč jsi nepřišel dřív?"
"Protože už bylo pozdě, abych vyšel dřív."
Ve tři v noci zazvoní profesorovi telefon, ozve se tichý hlas:
"Probudil jsem tě?" "Hmm, ano..." "Tak to je dobře, protože já se ještě učím, ty hajzle!"
Pepíček přijde že školy a v žákovské knížce má napsáno od pani učitelky:
"Vypadá to, že váš syn má velké problémy s pochopením rozdílu mezi chlapci
a děvčaty, mohla byste s nim o tom promluvit?"
Maminka vezme Pepíčka za ruku, odvede jej po schodech do ložnice, zavře
dveře a povídá:
"Pepíčku, tak nejdřív sundej moji blůzu."
Pepíček rozepne její blůzu a sundá ji.
"Teď sundej moji sukni."
Pepíček sundá její sukni.
"Teď sundej moji podprsenku."
Pepíček sundá její podprsenku.
"Teď sundej moje kalhotky."
Pepíček sundá její kalhotky.
"Pepíčku, prosím tě, už nikdy nechoď do školy v mém oblečení!"
Přijde Pepíček ze školy a povídá tatínkovi že dostal pětku z matiky.
"Jak to?" ptá se podrážděně otec.
"Nejdříve se mě učitelka zeptala, kolik je 3 x 2.
A já jí povídám že 6," říká Pepíček.
"No to je správně," na to tatík.
"A pak se mě zeptala, kolik je 2 x 3," povídá Pepíček.
"Jakej je v tom kurva rozdíl?" rozčilí se tatík.
"Přesně to jsem řekl," na to Pepíček
Na hodine matematiky rika pani ucitelka priklad: "Na strome sedi tri ptacci, mate pusku, jednoho toho ptacka zastrelite, kolikpak jich zustane?"
"Tak treba ty, Pepicku!"
"Prosim, zadny!"
"Jak to, Pepicku? Proc zadny, Pepicku, vysvetli mi to?"
"Noooo, jednoho zastrelim a ostatni uletej!"
"Pepicku, tady jsme na hodine matematiky, mel bys rict, ze jednoho zastrelis a dva zustanou, ale libi se mi tvuj zpusob mysleni."
"A pani ucitelko, muzu vam dat ted priklad ja?"
"Jiste, Pepicku"
"Jdou tri zeny, kazda ma v ruce zmrzlinu, jedna ji kouse, druha ji lize a ta treti ji ji s malou lzickou, ktera z nich je vdana?"
Ucitelka premysli a pak zkusi: "Ta co ji lize?"
"Ne, ta co ma prstynek, ale libi se mi vas zpusob mysleni..."
Učitelka nakreslila na tabuli jablko a ptá se dětí: "Co jsem to nakreslila?"
Přihlásí se Pepíček: "Prdel." Učitelka se rozplakala a vyběhla ze třídy.
Za chvíli do učebny vkročí ředitel a křičí: "Proč jste paní učitelku dohnali k slzám? A kdo nakreslil na tabuli tu prdel?"
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili,
tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat.
A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se
podíval na boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně."
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní
učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je
rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: "To jsi
nevěděl dřív," tak s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mýho brášky. Maminka
říka, ze je mam nosit taky."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla
chlapečkovi do bot.
Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde máš
rukavičky?"
Chlapeček odvětí: "Rukavičky mám nacpané v botičkách."
Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc...
